23.4.
2013 Kterýpak Vás bolí?
Kategorie: Prevence
autor: MDDr. Adam Šíma, komentářů: 0
Slovo bolest pronásleduje zubaře na každém kroku a samotná bolest je pak zdrojem jeho obživy. Daří-li se příčinu bolesti odhalit a člověku od ní ulevit, má lékař uspokojivý pocit z užitečnosti a dobrý pocit z vykonané práce. Bohužel, takhle to v mnoha případech neprobíhá a po některých dnech by každý zubař radši přerovnával jogurty v Tescu.
Zákony schválnosti fungují naprosto spolehlivě a už samotná vidina návštěvy zubaře má zázračný anestetický účinek, pomalu lepší než účtenka. Ne snad, že bych chtěl pacienty podezírat ze simulantství, ale volá-li pacient s bolestivým zubem požadující rychlé ošetření, je dosti pravděpodobné, že ve chvíli, kdy sedne na křeslo, bolest jako mávnutím kouzelného proutku vymizí a najít její zdroj je zhola nemožné. Dnes už víme, že stres z případného ošetření způsobí vyplavení adrenalinu, který maskuje bolest, ale tím si nemusíme krásu Murphyho zákona kazit.
Existují tři skupiny pacientů a stavů, u nichž zubaři činí hledání příčiny bolestivého stavu problémy. První skupinou jsou logicky děti. Ptát se tříletého dítěte, jestli zub „studí víc nebo míň než zoubek vedle“, je zcela iluzorní. Odpověď bude už z principu vždy ano, nebo vždy ne. Blížíte-li se navíc k dítěti se zrcátkem a sondou v touze vyšetřit chrup, bolest mizí, milé děťátko mobilizuje veškerou sílu, nafackuje mamince, jíž sedí na klíně, bodne zubaře jeho vlastní sondou a prchá z ordinace.
Druhou skupinou jsou perfekcionistické mladé slečny. S očima navrch hlavy se dostaví do ordinace jako velká voda a pěstěným nehtem dramaticky ukazují mezi horní pětku a šestku. Vnitřní pocit, který spíš připomíná vnitřní hlasy, takové slečně napovídá, že zub umírá za tvorby život ohrožujícího abscesu, že je v mezizubním prostoru kamínek velikosti melounu nebo se aspoň bolestivě odhaluje dáseň. Zubař zhotoví rentgenový snímek, v ústech nevidí nic neobvyklého a teď sestro raď. Základním pravidlem medicíny je věřit, že pacient si bolest nevymýšlí. Kdo kromě úchyláků by navštěvoval zubaře dobrovolně? Navíc bolest je subjektivní a nemůžeme si ji prohlédnout. Nešťastný zubař tak může ještě víc nešťastného pacienta pouze uklidnit, že i přes veškerou vynaloženou diagnostickou snahu nenalezl žádný hrůzu nahánějící stav, který by mohl spravit. Pacientka se na pár dní uklidní a za do týdne je zpět, neboť jí vnitřní pocit napovídá, že se bolest přestěhovala o zub vedle...
Obr. 1 Šest postranních zubů na pravé straně. A problémy mohou dělat všechny.
Poslední skupinou jsou pacienti, které něco bolí dlouho a „tak trochu“. Tu mají pocit povystouplého zubu, jindy něco zabolí při silném skousnutí, onehdá někdy píchlo při teplém neb studeném a vůbec nejvíc je sužuje pocit tlaku šířící se táááám a séééém. Při dotazu na charakter bolesti nedovedou popsat, zda je ostrá, nebo tupá („hmmm, spíš tupá), jestli monotónní nebo pulzující („co tím myslíte?“), či zda ji dovedou lokalizovat (ukážou na půlku hlavy, zpravidla na druhé straně než je zkoumaný zub). Na rentgenovém snímku pak vedle sebe vidíme šest desítky let kompromisně ošetřených zubů, z nichž může plejádu různých druhů bolesti vyvolat kterýkoliv. Odkud začít, když bolest nemá diagnostický charakter? Navíc dlouhé roky kompromisně ošetřené zuby nepůsobící zásadní problémy se mohou při novém ošetření rozbláznit a začít pacienta bolet jako čert, čímž lékař své renomé v očích pacienta příliš nepozvedne. Roli pak hraje i otázka finanční, kdy zásadní zákroky mající za cíl na další roky spolehlivě spravit polovinu chrupu nejsou bohužel zrovna levnou kratochvílí.
Proto nezoufejte, rozhodne-li se zubař radikálně vyčkávat, zda mírná bolest sama neodezní, nebo se pořádně rozjede a udělá v diagnóze své příčiny jasno. Někdy to, co vypadá jako zubařova neznalost, představuje pro pacienta větší přínos, než zběsilé tahání nervů tří zubů, ze kterého se nakonec vyklube jen silnější zánět dásní.
